Dnes mají banky neuvěřitelnou moc sami rozhodovat o tom, kdo si může půjčit a kdo ne. Určují nám, kolik za půjčku zaplatíme a jak dlouho ji budeme splácet. Během doby co tento systém funguje, došlo k enormnímu nárůstu nákladů bank, které si za své služby musí počítat stále více a více peněz, aby mohli zaplatit rostoucí platy bankéřů a údržbu svých luxusních sídel. A úměrně tomu my platíme za půjčku čím dál tím vyšší úroky a za to, že bance svěříme své vlastní peníze, musíme dokonce ještě zaplatit poplatky.
Není proto až tak nepochopitelné, proč P2P půjčy letí světem jako neřízená střela a bankovní kolosy začínají zvonit na poplach. V rámci platforem P2P půjček přes internet se totiž propojují mezi sebou konkrétní lidé se svými nabídkami a poptávkami. Principem fungování P2P půjček je aukční systém, který se v zásadě neliší od jiných aukčních systémů zprostředkovávajících nákup či prodej zboží s tím rozdílem, že předmětem obchodu jsou peníze. Potenciální věřitelé se účastní aukce, ve které dávají své nabídky potenciálním dlužníkům. V aukci vyhrává ten, kdo nabídne potenciálnímu dlužníkovi půjčku s nejnižším úrokem.
Přestože se jedná o velmi mladý obor, prochází v posledních dvou letech bouřlivým vývojem. Ten ještě umocnila globální ekonomické krize 2007-2010, kdy se banky dostávají do vážných problémů a jejich chuť k půjčování peněz je nízká.
Světovým průkopníkem v oboru P2P půjček byla firma Zopa, která ve Velké Británii představila svou platformu v únoru 2005. Jí následoval v USA Prosper v roce 2006. Nejmladší půjčková P2P platforma nese název RateSetter a je opět z Velké Británie. Tato platforma byla představena v říjnu 2010. Za pouhý měsíc svého působení půjčil RateSetter přes 600 000 £ a registroval přes 1 500 uživatelů, což je fenomenální výsledek. Zatímco v roce 2005 byly ve světě poskytnuty v rámci platforem P2P půjčky ve výši 118 mil. USD, v roce 2006 už to bylo 269 mil. USD a v roce 2007 dokonce 647mil. USD. Odhad pro rok 2010 udává astronomických 5,8 mld. USD.
Uvidíme, jak si P2P půjčky povedou u nás. Ale jen fakt, že výše bankovních poplatků v České republice patří v Evropě k těm nejvyšším, dává tušit, že si nepovedou asi zas tak šaptně.