"Spekulujete s naším životem" hlásají transparenty davu před sídlem Evropské centrální banky. Hněv davů se obrací proti finančníkům, bankéřům a politikům. Obviňují je z chamtivosti, z nemravných zisků a z toho, že miliony lidí kvůli nim žijí v chudobě. Demonstruje se proti boháčům, proti nízké solidárnosti s chudými, proti konzumnímu způsobu života a proti kapitalismu.
Kapitalismus přitom zažil jen krátké okamžiky při plném vědomí. Drtivou část svého života prožívá v umělém spánku. Stará se o něj tým socialistický mediků, kteří regulují jeho dýchání a omezují metabolické funkce. Tento tým socialistických pečovatelů však jde ještě dál. Vydávají se za blízké příbuzné kapitalismu a maskují realizaci svých socialistických vizí jeho vůlí. A když se ukáže, že jejich rozhodnutí byla mylná, všechno svedou na kapitalismus. Davu se předhodí bezvládné, v umělém spánku udržované tělo.
Žijeme v bludném kruhu. Socialisté volají po omezení a regulaci trhu (kapitalismu), ale ten kdykoli začne fungovat, okamžitě vzbuzuje ambice socialistů jej řídit a usměrňovat. Díky jejich omezením, díky přebujelosti státu (EU) jako pečovatele a díky minimální důvěře v tržní prostředí jsme minimálně my v Evropě tam, kde jsme. Téměř každé rozhodnutí Evropské unie z posledních let jde zcela proti principům kapitalismu – svobodě, volné soutěži a tržnímu prostředí.
Demonstranti v ulicích vidí jedinou možnou cestu k nápravě v regulacích bohatství a bohatých. Místo toho, aby volali „vzbuďte kapitalismu“ volají „vypněte mu dýchací přístroj“! Chudoba jedněch není způsobena bohatstvím druhých, stejně jako něčí neschopnost není způsobena schopností jiného. Je to mnohem jednodušší. Budeme se mít lépe jen tehdy, když opět uvěříme v sílu svobody a schopnosti jednotlivce. Když řekneme dostatečně hlasitě dost těm, kteří nám slibují pomoc a peníze v nouzi, do které bychom se nikdy nedostali, kdyby nám je předtím nesebrali.
