Porozumět větám vysloveným ve veřejném mediálním prostoru se stává čím dál tím nemožnější. S aktuálním vrcholením počtu politických debat je to ještě zřetelnější. Jazyk nám prostoupila slovní spojení a větná klišé, kterým nerozumí ani ti, z jejichž úst vypadávají. Nad vyslovenými myšlenkami přestala být potřeba se zamyslet. Nedělají to ti, kteří je formulují, ale ani ti, kteří jim naslouchají. Důležité je jen jedno, že věta obsahuje slova dostatečně veřejno-státně-správně neurčitá.
Tenhle žargon se usídlil ve slovníku snad všech, kteří nějakým způsobem spojili svůj osud, obživu a existenci se státem. Jsou to politici, úředníci, poradenské a dodavatelské společnosti napojené na stát, včetně novinářů, moderátorů televizních a rozhlasových pořadů a zástupy televizních mluvících hlav z tak zvaně „neziskových“organizací.
Neznám všechny definice svobody, ale myslím, že jednou z nejdůležitějších ingrediencí je nebát se. Nevěřím, že když se někdo ze zasvěcených úředníků baví doma s manželkou třeba o Šumavě, používá termíny jako bezzásahová zóna, zastavitelné území nebo regulovaný rozvoj obcí. Pak určitě taky nedodá, že jeho názor je autentický, podpora konkurenceschopnosti prostřednictvím programů MMR a SFRB žádoucí a rozvoj Integrovaného operačního programu v oblasti intervence nutný.
Nemít jeden jazyk pro prostor veřejný a druhý pro svůj soukromý. Tak bych, jako někdo kdo prožil dětství před rokem 1989, ve zkratce formulovala ten opojný pocit, který nám přinesla svoboda devadesátých let. Píše se rok 2013 a já si přeji, aby se mi úředníci zase nebáli v televizi říct, že kůrovec je pěkný šmejd, kterého se pokusíme zastavit od Kvildy až k Srní.
V táborové klasice se zpívá „Dneska už mě fóry ňák nejdou přes pysky, stojím s dlouhou kravatou na bedně od whisky, stojím s dlouhým obojkem jak stájovej pinč, tu kravatu co nosím mi navlík soudce Lynch…“ Neformulovala bych ohrožení naší svobody lépe. Jen místo soudce Lynch bych doplnila zkratku EU.
